Po druhé světové válce se v oblasti klasické hudby rozvíjí mnoho nových proudů a směrů. Na jedné straně tvoří svá vrcholná díla zralí skladatelé první poloviny 20. století jako Britten, Martinů a Prokofjev, ke slovu se však postupně také dostává mladá poválečná skladatelská generace. Všechny jejich noty a základní přehled nových uměleckých proudů po roce 1945 vám nabízíme na následujících řádcích!
Prvním a nejsilnějším byl dodekafonický a seriální proud, který vyšel z kompozičního stylu Arnolda Schönberga a Antona Weberna. Centrem této hudby se po roce 1948 stalo německé město Darmstadt. Seriální hudbu lze charakterizovat jako výlučně racionální, založenou na matematice a logice. Emocionální přístup je u této hudby téměř vyloučen.
S rozvojem technických možností se v hudbě začínají prosazovat také elektronické nástroje (příp. elektronické zpracování reálného zvuku). První studio elektronické hudby vzniklo v Kolíně nad Rýnem v roce 1951 pod vedením Herberta Eimerta. Dalšími významnými autory byli Edgar Varese, Karlheinz Stockhausen, Ernst Křenek, Maurice Kagel, Luciano Berio a další. V oblasti konkrétní hudby dosáhli světového věhlasu skladatelé Pierre Boulez, Iannis Xenakis a Olivier Messiaen.
Název tohoto proudu je odvozen od latinského slova "alea" - kostka, jejíž vrhání vede k náhodným výsledkům. Aleatorika je tedy skladebnou technikou, v níž je část procesu reprodukce díla ponechána náhodě. Otcem tohoto kompozičního principu je americký skladatel John Cage, z Evropanů z tohoto stylu čerpali především K. Stockhausen, P. Boulez, W. Lutoslawski a mnoho dalších.
Témbrová hudba se v jistém smyslu pokouší obnovit smyslnost a citovost hudby. Užívá převážně dlouhotrvající zvukové plochy, které poskytují posluchači dostatečný čas k uvědomění a prožití hudby. Nejvýznamnější skladatelé tohoto uměleckého proudu jsou skladatelé György Ligeti, Luigi Nono, Krzysztof Penderecki, Iannis Xenakis a další.
S určitým zpožděním přichází z USA do Evropy i minimální hudba, která usiluje o dosažení bezprostřední vnímatelnosti prostřednictvím jednoduchých primárních hudebních struktur, jako jsou dlouhé plochy bez příkrých kontrastů a dramatických změn. Průkopníky této hudby byli v 60. letech američtí skladatelé Le Monte Young, John Adams, Terry Riley, Steve Reich a Philip Glass. V Evropě na ně navázali např. Henryk Górecki a Arvo Pärt.
Pro zemi Celosvětově existuje samostatná webová stránka Stretta. Pokud má být vaše objednávka doručena do této země, můžete se na tuto stránku přepnout, aby se správně zobrazily dodací lhůty a přepravní podmínky. Váš nákupní košík a zákaznický účet zůstávají zachovány.
Přejít na Stretta Music CelosvětověZůstat na Stretta Music Česká republika